Příběh našeho zboží aneb všichni si myslí, že se válím pod palmou

28.01.2021

Přemýšleli jste někdy o tom, jak dlouhou cestu musí urazit výrobky, které prodáváme a kolika musí projít rukama, než se dostanou k vám domů?

Sama jsem o tom vlatně nikdy nepřemýšlela. Ale čím dál tím víc o tom přemýšlím proto, abych dokázala stanovit fairově cenu zboží. Když jsem se nad tím zamyslela, sama jsem si uvědomila, jak moc jeden potřebujeme druhého a jak dlouhá je cesta našeho zboží od jeho vzniku až k vám domů.

Aby to všechno mohlo vzniknout, musí nejprve někde vyrůst strom, ze kterého někdo vyrobí stůl, židli, sošku, obraz a nebo tráva na košíky a ratanky, nebo rostlina jako bavlník, ze kterého se dělá bavlna na macramé a oblečení, mušle na dekorace nebo kámen na umyvadlo, minerály na náramkdy. Kde ten se vzal, tisíce let stará hornina, vyvřelina, sopčená vyvřelina, lávový kámen, sochy z lávového kamene.... Takže nejdříve to  musí někde vzniknout. Někdo to musí  objevit někde v přírodě nebo zasadit a vypěstovat, sklidit, zpracovat a dopravit k výrobci. Výrobce nebo umělec to pak musí zpracovat a vytvořit z toho něco krásného. Aby to mohl zpracovat, musel se dlouho učit řemeslo, které je fakticky uměleckým oborem. Na Bali a v Indonésii nejsou umělecké školy. Řemeslo se dědí v rodině, stejně tak jako umění se předává z generace na generaci. Pak to musí někomu prodat. Buďto prodává sám jako výrobce nebo prodá někomu místnímu, kdo vykupuje zboží od místních a prodává dále obchodníkům. Pak přijdu já a nadchnu se pro to. Jak je to krásné. A nedokážu odolat pocitu, že to musím koupit, protože si představuji, až vám to ukážu, jak moc se vám to bude líbit. Buďto přímo k výrobci nebo k obchodníkovi a nakoupím od něj. Objednám si služby u cargo společnosti, která mi to všechno posbírá, zabalí, udělá seznam zboží, zařídí nezbytné licence na dovoz dřeva, rukodělných výrobků, kamene, mušlí a dalších. Pak zařídí dopravu u lodního dopravce. Lodní dopravce dopraví kontejner nejprve na kamionu z Bali na Jávu do přístavu Surabaya. Z Jávy kontejner pluje několik týdnů do evropy do přístavu Bremerhaven. Tam ho zkontrolují, zrentgenují, aby zkontrolovali zda v něm nějsou například nějaká zakázaná zvířata a přeloží jej na železnici. Odtud jede do Mělníka, kde se musí udělat celní deklarace. Celní deklarantka zpracuje celní deklaraci. Já musím registrovat veškeré licence do centrálního systému EU. Teprve potom mi kontejner propustí do volného oběhu a pokračuje na kamionu do Prahy. Pak mi zavolá kamioňák, že mi to veze a já trnu hrůzou, v jakým stavu to přijede. Pozve mě do kabinky kamionu abychom vyřídili papíry. Vypadá to tam jako obývák. Má tam televizi, ledničku, postel, prostě bejvák a hlavně teplo. To se v zimě cení. Podepisuju protokoly a pak jdeme otevřít tu Pandořinu skříňku. Obrovskými kleštěmi přeštípne plombu a můžeme vykládat. Stěhováci vykládají a zase nakládají a převážíme vše do skladu v Michli a začínáme vybalovat. To je strašná práce. Hromady a hromady papírů, které musí někdo odvézt na sběrný dvůr. Pak musíme všechno nafotit, změřit a nacenit. Ale není fotka jako fotka, všechno má nějaký rozměr a zákazník se na něj pořád ptá a najít každý kus podle kódu v ceníku, to je přímo adrenalinová hra. No a pak nastavit prodejní cenu. To je obzvláštní lahůdka. No a největší noční můra je to všechno dát na eshop, popsat, doplnit rozměry, počty kusů, varianty atd. Představte si, že máme cca 1000 položek. To je strašná představa a strašné množství práce. Jdou na mě mrákoty. A pak to musíme prodat. To je ze všeho nejtěžší. Každý kousek odprezentovat zákazníkovi, nafotit tak, aby se to líbilo, aby to zaujalo.... No, já nevím, jak to dělají v Kiku, Pepcu, ani v Ikea.. ale prostě já za tyhle ceny prodávat nedokážu, protože to je prostě mimo realitu a ptám se, jak je to možné.... Kde ušetřili tolik, aby mohli prodávat za tak nízké ceny? A nebo prostě sbírají po drobných z objemu, který prodají.. tak si vyberte, jestli chcete opravdu hodnotný originální kousek, ruční výroba, přírodní materiály, fair trade cenu kterou zaplatíte za zboží a můžete mít dobrý pocit, že na počátku toho řetězu nepracuje nikdo za dolar za den.

No a co všechno k tomu musíte umět a kolik na to mít peněz?

Bez angličitny si ani neškrtnete, musíte založit firmu, musíte znát aspoň minimum o daních, musíte pořídit EET, platební terminál, platební bránu, musíte si postavit eshop, naučít se dělat reklamy na Facebooku, Instragramu, na Googlu a Seznamu... a to všechno je strašně drahý a žere to strašně času... takže pořád něco zkoušíte metodou pokus a omyl, protože nemáte milion na to, abyste si to objednali u někoho jinýho.. soustavně se zmítáte mezi obdobími, kdy je to lepší a lidé kupují a kdy nekupují vůbec nic a vy máte pocit, že to nemá vůbec smysl, ale tak strašně věříte tomu svému instingku, že to prostě půjde, že se vždycky zase znova z toho úplnýho dna zvednete jde te dál a věříte, že jednoho dne prostě na ten vrchol dojdete... a já už jdu vlastně letos třetím rokem a vezu třetí kontejner. A řekla jsem, že do třetice všeho dobrýho a zlýho a jestli to tentokrát nebude stát za to, tak jsem připravená to zabalit, protože člověk musí umět i prohrávat. Ale s tím už se dá žít, že pro to člověk udělal všechno. Kdybych to zabalila v první nebo druhý třetině, tak s tím by se mi žilo těžko. To bych si do smrti vyčítala, že jsem to vzdala. Tak mi držte palce abych to vydržela, protože sil mám v polední době opravdu málo a už nemůžu. A přitom si všichni myslí, že se pořád jen válím někde pod palmou na Bali 😊